Metalnation.cz (CZ)
Což takhle dát si neco dobrého z italské kuchyne? Mezi kvantem dark/gothických kapel jsem objevil velice zajímavý a kvalitní spolek s názvem THE VOID. Kapela vznikla v roce 1998 a za svojí existenci vydala jen dve radová alba. Na pocinu „Remember“ z roku 2004 ješte znejí ponekud více doomove, ale na nové desce s názvem „Vision Of The Truth“, kterou se budeme zabývat, se ubírají malinko jinou cestou.
Pouštím první song „Light“ a hned si všimnu, že pribylo daleko více klávesových ploch, což já samozrejme vítám. Stále zustal základ postaven na doom metalu, ale cesta vede do gothických, chvilkami až rockových vod. Melodické kytarové pasáže se strídají s klávesovými vyhrávkami, nad kterými dominuje nádherný, naprosto dokonalý melodický zpev a u toho bych se pozastavil. Když srovnám hlas na minulé desce „Remember“ a nyní, je to jako nebe a dudy. Mohu s klidem ríct, že Diego Fogliacco je pan zpevák, který se nebojí predvést naplno, co se svým hlasem dokáže a využívá snad všech možných hlasových poloh. Další skladba „Macha“ je malinko rychlejší, mužeme zaslechout i kopáky, ale porád je naprosto dokonale propojená, rekl bych, až s industriálními vsuvkami. Velmi vydarená je skladba „I Need Light“, která zacíná klavírem a nese se ve velmi romantické nálade. Taková ukolébavka, která by mohla zaznít na jakékoli komercní stanici v rádiu. Myslím, že pánové postavili celý základ skladeb na klávesách a proto to vyznívá úplne jinak a rozhodne lépe než na minulém pocinu. Nemá smysl nejakou skladbu povznést, protože na tomto albu se mi líbí úplne všechny. Je pravda, že nekteré táhnou až do rockových vod, ale nic to nemení na faktu, že jsou výtecné. Porád mi v hlave zní refrény ze skladeb „Vision Of The Truth“ nebo „Sad Moon“ a slyším je snad úplne všude!
Když se dostávám ke konci alba, porád marne premýšlím, co bych vytknul? Ale naštestí není príliš co vytýkat. Ano, až takhle me album „Vision Of The Truth“ oslovilo. A dále me The Void presvedcili, že Italové jsou nejenom výtecní kuchari, ale i velmi kvalitní muzikanti, akorát me mrzí, že jsem o nich nevedel dríve.
Pouštím první song „Light“ a hned si všimnu, že pribylo daleko více klávesových ploch, což já samozrejme vítám. Stále zustal základ postaven na doom metalu, ale cesta vede do gothických, chvilkami až rockových vod. Melodické kytarové pasáže se strídají s klávesovými vyhrávkami, nad kterými dominuje nádherný, naprosto dokonalý melodický zpev a u toho bych se pozastavil. Když srovnám hlas na minulé desce „Remember“ a nyní, je to jako nebe a dudy. Mohu s klidem ríct, že Diego Fogliacco je pan zpevák, který se nebojí predvést naplno, co se svým hlasem dokáže a využívá snad všech možných hlasových poloh. Další skladba „Macha“ je malinko rychlejší, mužeme zaslechout i kopáky, ale porád je naprosto dokonale propojená, rekl bych, až s industriálními vsuvkami. Velmi vydarená je skladba „I Need Light“, která zacíná klavírem a nese se ve velmi romantické nálade. Taková ukolébavka, která by mohla zaznít na jakékoli komercní stanici v rádiu. Myslím, že pánové postavili celý základ skladeb na klávesách a proto to vyznívá úplne jinak a rozhodne lépe než na minulém pocinu. Nemá smysl nejakou skladbu povznést, protože na tomto albu se mi líbí úplne všechny. Je pravda, že nekteré táhnou až do rockových vod, ale nic to nemení na faktu, že jsou výtecné. Porád mi v hlave zní refrény ze skladeb „Vision Of The Truth“ nebo „Sad Moon“ a slyším je snad úplne všude!
Když se dostávám ke konci alba, porád marne premýšlím, co bych vytknul? Ale naštestí není príliš co vytýkat. Ano, až takhle me album „Vision Of The Truth“ oslovilo. A dále me The Void presvedcili, že Italové jsou nejenom výtecní kuchari, ale i velmi kvalitní muzikanti, akorát me mrzí, že jsem o nich nevedel dríve.
Labels: recensioni


0 Comments:
Post a Comment
Subscribe to Post Comments [Atom]
<< Home